Naše panička a její psí kamarádi

Boloňáček je moje velká láska. A když náhodou někam vyrazím bez pejska, něco mi přece chybí... Ale nebylo to takhle vždy, jako dítě jsem pejska nikdy neměla.

V únoru 1998 jsem jela do jižních Čech pro svého prvního pejskamalého boloňského psíka. Dala jsem mu jméno Muki 10 let byl mým věrným kamarádem. Byli jsme spolu pořád, ve dne i v noci, hodně se mnou i cestoval.
Např. když jsem měla se svým dětským souborem koncert, on klidně spinkal někde poblíž. A když jsem oddirigovala poslední písničku, on to hned poznal, vstal a nechal se hladit od našich malých posluchačů... 
V březnu 2008 jsme se s Mukim žel museli rozloučit - bude však mít navždy místečko v srdci své paničky. 

V dubnu 2008 pak nastoupila do mého života malá psí holčička Cindy. Začala jsem se otázkami a tématy kolem psů stále více zabývat a podnikla jsem první kroky k chovu:
- absolvovaly jsme spolu se Cindy výstavu s bonitací,
- založila jsem si chovatelskou stanici,
- přihlásila se do Klubu chovatelů bišonků (KCHB),
- sbírala jsem různé informace kolem porodu a odchovu štěňat.
A pak 19. srpna 2010 spatřila světlo světa naše první štěňátka... 

Mezí tím uplynulo pár let, a získala jsem další cenné informace a zkušenosti. 
Významným momentem pro mě bylo, když jsem si se svou malou Besinkou (vrh B) v květnu 2013 přinesla ze psí výstavy domů dva poháry (CAJC, BIS - Klubový vítěz).
Bylo to pro mě něco jako maturitní zkouška z chovu boloňáčků - osvojila jsem si ty nejdůležitější základy, na kterých teď můžu stavět dál. 

Do těch bílých chlupatých klubíček jsem se naprosto zamilovala - mám velkou radost, když uvidím pěkného boloňáčka. 
A ráda bych svým chovem přispěla k uchování této vzácné rasy a přála bych si, aby naše štěňátka přinesla do mnoha rodin podobnou radost, jakou přinesli do mého života moji čtyřnozí kamarádi. 

 


moje krásná Estella


můj první pejsek Muki


malá Cindy